Jak se slovo vrátí, než ho zapomenete

Můžete potkat slovo, rozumět mu úplně a v pátek ho neumět použít. Pochopení a paměť nejsou stejná událost. První se stane při čtení. Druhá později, když slovo potkáte znovu ve chvíli, kdy začíná blednout, a ne až když už je pryč.

V té chvíli je celé opakování v rozestupech. Ne delší cvičení. Kratší, namířené na slova, která už mají uniknout.

Jeden pohled nezůstane

První setkání nechá tenkou stopu. Necháte-li slovo být, stopa vybledne a příště začínáte znovu, jen s pocitem, že jste je kdysi uměli. Uvidíte je znovu příští den, dokud stopa ještě je, a druhé setkání stojí méně a vydrží déle.

Vrátíte se příliš brzy, dokud je slovo ještě samozřejmé, a minutu jste dali něčemu, co vás nepotřebovalo. Počkáte příliš dlouho a učíte se je znovu. Užitečná chvíle je ta těsně předtím, než byste je museli znovu vyhledat.

Mezera roste, když je znáte

Vocabulary vede ten rozvrh slov, která jste si uložili. Poprvé, když slovo znáte, vrátí se příští den. Znáte je znovu a čekání roste. Potom mezera roste dál, aby slovo, které opravdu máte, neleželo v hromádce na zítřek a nežádalo, abyste je ještě jednou poznali.

Netrefíte a vrátí se příští den. Není vyřazené a není ponechané měsíc, jako by minutí nebylo. Nikdo po vás nechce opakovat každé slovo, které jste kdy uložili. Otevřete ta, která jsou na řadě. Není skóre, kolik byste jich už měli umět. Před vámi jsou jen slova připravená uniknout.

Pak skončíte

Opakovat celý zápisník je úkol, a úkol je to, co se odkládá. Opakování toho, co je na řadě, bývá minuta, protože většina vašich slov čeká a nevolá. Ta uděláte. Skončíte. Slovo, u kterého jste váhali, bude zítra zase tady. To, které jste znali, nebude rušit, dokud vás nebude potřebovat.